Angelika Noëlle Levesque
Jméno: Angelika Noëlle Levesque
Věk: V 18 letech byla kousnuta.
Minulost: Dívka se jako každou noc při spánku neklidně převracela v posteli a cosi pro sebe nesrozumitelně mumlala. Znělo to jako směs touhy a strachu, pak nečekaně otevřela oči a prudce si sedla na postel. Po tváři jí stékaly kapičky slz. Vyděšeně házela pohledy do stran a když zjistila, že je stále ve svém pokoji, tak se trochu uklidnila. Byl to jenom sen, ale vypadal tak žkutečně. Zvedla se a přešla k oknu. Její pohled směřoval k lesum kousek od domu, kde se její sen odehraval. Něco silného a neodolatelneho ji tam tahlo a ona věděla co. Bála se, ale zvědavost byla silnější než strach. Chtěla vědět, jestli tam bude ON, ten po kterem tak touží. Hodila na sebe lehkou bundu a proklouzla dveřmi. Tiše prošla ložnicí, ve které spali rodiče a sešla schody až ke dveřím. Už nechtěla dál čekat.. nechtěla ho vídat jenom ve snu. Věděla, že tam někde na ní čeká. Rychle si nazula boty, šňurky si dala dovnitř, aby nepřekážely a zaroven neztrácela čas se zavazovanim. Otevřela dveře a vyšla ven. Vítr se o dveře postaral, s bouchnutím se zavřely až z nich spadla kamenna soška anděla, která ke dveřím byla přilepena. Angelika dostala strach, že se její rodiče probudili, chvilku poslouchala, jestli neuslyší bouchnutí dveří, nebo hlasy. Venku byl slyšet každý hlasitěnší zvuk z domu, ale tentokrat bylo ticho. Vypadalo to, že všichni ještě spí, tak se pomalu vzdalila od domu, ale ještě se nějakou tu chvíli ohlížela. Cesta k lesu nebyla nijak zvláštní. Jenom louka a pár stromku. Ovšem, když došla k lesu , už si nebyla tak jista. Ještě nebyla v něm, ale dostala pořádný strach. Její tělo odmítalo spolupracovat. Nechtělo udělat ani krok k lesu a táhlo jí domu, ale ona byla tak zaslepena a okouzlena, že nedovolila, aby se jí strach zmocnil natolik, že by se musela zase od něj vzdálit. Myslela si, že už je blízko . Ale vždyť ani nevěděla, jestli tam doopravdy bude. Byl to jenom sen a neni jiste, že se v lese neztrati a potom nenarazí na někoho uplně jineho. Konečně ovladla sve tělo a přinutila ho vejit do lesa. Obklopila ji tma a les byl najednou tak děsivý. Stromy vypadaly, jako hladove bestie a jejich větve se snažily dosahnout co nejvic k ní. Až teď si uvědomila, že to nebyl dobrý nápad, ale pak spatřila temnou siluetu bytosti. Zalila jí vlna strachu a malem se neudržela na nohou, jenže pak si uvědomila, že je to ON. Ten s kterým se tu ma setkat. Jednu chvíli tam byl, ale pak zase ne. Rozběhla se tím směrem, kde ho viděla. Zdálo se, že už běží několik hodin, ale potom ho zase spatřila. Stál ve středu lesa a čekal na ní. Měsíční paprsky se odřážely od jeho černého pláště. Podíval se na dívku a pote se usmal" Tak jsem se dočkal" řekl medovým hlasem a přistoupil k dívce. Hřbetem ruky jí pohladil po tváři pak se sklonil a jemně jí políbil. Bylo to přesně tak, jako ve snu. Ona už skoro o světě nevěděla. Vnímala jen jeho krásně hypnotizujicí hlas a stříbrné oči, které mu trochu zakrývaly havraní vlasy. Ocitla se v jeho studene naruči, líbal jí a pomalu usty sjížděl ke krku. Potom dívka ucítila příšernou bolest. Zakousl se jí do krku, oči už nebyly stříbrne, ale rude. Hladově hltal její krve. Už necítila ani tak bolest, jako unavu. Podlamovaly se jí kolena a ona cítila, jak slabne. Upír jí nejdřív chtěl zabít, ale potom si sám prokousnul zapěstí a přiložil jej k ustum blede dívky," Pij, maličká" zašeptal temným hlasem a díval se, jak mu krev stékala po ruce. Ona se trochu naklonila a napila se jeho krve, pak zavřela oči a upadla do bezvědomí. Položil jí na mech a naposledy políbil, potom zmizel ve tmě.
Přítomnost: Po proměně si nemohla dovolit přijít domu. Začala hledat upíra, který jí proměnil, ale bezuspěšně.
Pak se přestěhovala do jiného státu, kde si našla dům a praci, od te doby už svou rodinu nikdy nespatřila.
Zvíře: Pes/Doga
Jméno: Blue
Věk: 5 let.